Rozpočet Ministerstva kultury je plánován na příští rok ve výši 15,2 mld. To samo o sobě může vypadat jako přitažlivé číslo, nicméně při bližším pohledu se tento optimistický pohled rozplývá. Mandatorní výdaje na církve a náboženské společnosti budou v příštím roce téměř 3,3 mld. Pokud toto číslo od celkového rozpočtu odečteme, dostaneme se na sumu 11,9 mld., což představuje pouhých 0,74% HDP. Přičemž dlouhodobě slýcháme snahy o přiblížení se podílu resortu kultury k 1% HDP. Oproti loňsku toto číslo ještě kleslo o 0,02%.

To ale není vše. Z této zbylé částky jde celých 68% (8,2 mld.) rozpočtu na státní příspěvkové organizace! Do všech dalších oblastí kultury v regionech a na opravy památek (mimo vlastnictví státu) jde cca 1,7 mld. Další cca 2 mld. jdou do státního fondu kinematografie (převážně na tzv. filmové pobídky), na zabezpečení plnění úkolů MK (převážně chod úřadu) a do výzkumu, vývoje a inovací. Nezpochybňujeme význam velkých institucí typu Národního divadla, Národní knihovny či dalších z četných příspěvkových organizací. Nicméně není možné, aby tyto instituce žily na úkor menších kulturních institucí a živé kultury v regionech. V těchto položkách je vidět buď stagnace, nebo neustále snižování financí.

Naše snaha musí v této fázi směřovat především k podpoře regionální kultury. Nelze se zaměřovat pouze na centrální a velké instituce.

V tomto ohledu poslankyně Lenka Kozlová předložila 5 pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020, které část financí určené pro velké státní příspěvkové organizace převádí právě na regionální kulturu a její infrastrukturu. Týká se to následujících oblastí: 1. Podpora regionální sítě knihoven 2. Podpora obnovy materiálně technické základny regionálních institucí 3. Obnova kulturních památek 4. Podpora regionální sítě stálých divadelních souborů a profesionálních symfonických orchestrů a pěveckých sborů 5. Podpora tiskovin národnostních menšin.

Bohužel, při finálním hlasování o rozpočtu žádný z těchto návrhů nebyl podpořen.

Na listopadový pořad jednání poslanecké sněmovny se dostala vládní novela knihovního zákona. Tento návrh novely zákona je jistě krokem kupředu, my jej považujeme za minimalistický, Ministerstvo kultury rozsáhlejší úpravy odmítá. Jeho obsahem jsou v podstatě dva zásadní body, a to povinnost nakladatelů odevzdávat elektronické výtisky Národní knihovně, která jej bude poskytovat dalším knihovnám a částečné vztažení tiskového zákona na elektronické publikace a periodika. Návrh obsahuje i několik dalších změn, svým rozsahem ale spíše vedlejších (právní úprava web harvestingu, která má ale pouze zakotvit současný faktický stav).

Zástupci České pirátské strany se do přípravy zákona zapojili již v předchozích fázích, došlo k několika schůzkám s úředníky Ministerstva kultury, během kterých byla diskutována zejména tato témata:
princip 4J (jednu digitální knihu si v jedné knihovně bude moct v jednu chvíli prohlížet pouze jeden čtenář). Tento princip se nám prolomit nepodařilo (a je otázkou, jak daleko chceme až zajít v jeho rozvolňování). Na druhou stranu se nám podařilo dosáhnout zpřesnění zákona v tom smyslu, že původní návrh ad absurdum dával možnost k výkladu takovým způsobem, že čtenář jednu knihu v jedné chvíli bude moci číst pouze jeden čtenář v celé republice.
Vztažení tiskového zákona na elektronická periodika: Tady jsme uspěli pouze částečně, podařilo se nám prosadit úpravu, aby se i na elektronická periodika výslovně vztahovala ochrana novinářského zdroje. Většina tiskového zákona se však na elektronická periodika vztahovat nebude, vzniká tak paradoxní situace, kdy se zákon snaží elektronická periodika stále více přibližovat těm papírovým, ale současně pro ně nebudou platit stejná pravidla (například právo na opravu, právo na odpověď…)

V současné době diskutujeme nad dvěma pozměňovací návrhy k tomuto vládnímu návrhu: 1) Přesnější definice toho, kdy a kde může být čtena elektronická kopie konkrétní publikace. Současný návrh umožňuje výklad, ve kterém by jeden čtenář mohl v jednu chvíli číst jednu publikaci v celé síti poboček jedné knihovny. Rádi bychom, aby toto bylo umožněno na všech pobočkách konkrétní knihovny. 2) Zajistit, aby se na elektronická periodika vztahoval tiskový zákon v širším rozsahu, než je navrženo (například právo na opravu, na odpověď...)

V květnu tohoto roku schválil Evropský parlament Směrnici o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Proti některým ustanovením této směrnice Piráti dlouhodobě vystupují a upozorňují, že její aplikování zásadním způsobem změní podobu internetu. Česká republika má dva roky na implementaci této směrnice do své legislativy. MK vyhlásilo tzv. konzultace k problematickým článkům, kde se bude postupně diskutovat jejich možná podoba. Z iniciativy pirátského poslance Ondřeje Profanta se, přes prvotní odmítnutí, podařilo získat místo na těchto konzultacích. První proběhla k článku 15 již v průběhu listopadu a další bude následovat v prosinci ke článku 17 (dříve článek 13).

Budeme u celého procesu implementace tzv. copysměrnice do našeho zákonného rámce osobně přítomni a budeme požadovat, aby byla tato zásadní změna provedena co možná nejmírnějším způsobem tak, aby případné důsledky dopadly co nejméně na občany České republiky. K tomuto účelu byl zřízen zvláštní tým, neb je to problematika vskutku složitá.

V červnu byl podán návrh novely zákona o některých druzích podpory kultury, který zajišťuje lepší postavení pro ředitele kulturních institucí. Stanovuje závazné funkční období a chrání je před svévolí zřizovatele. Návrh dává i potřebnou stabilitu kulturním institucím, které hlavně potřebují kontinuitu ve svém vedení a jasnou vizi jejich rozvoje. K negativnímu stanovisku vlády předkladatelka Lenka Kozlová zaujala jasné stanovisko: https://1url.cz/@Stanovisko_1. V souvislosti s naším návrhem novely zákona byl interpelován ministr kultury Lubomír Zaorálek, který nabídl součinnost při řešení otázky postavení ředitelů kulturních institucí. Doufáme, že ministr brzy odpoví na náš dopis a celou problematiku se nám podaří posunout kupředu.

Lenka Kozlová v polovině října uspořádala seminář týkající se přítomnosti a budoucnosti brutalistních staveb, která byla inspirovaná nedávným bouráním několika budov postavených v brutalistickém slohu. Semináře se zúčastnila celá řada odborníků (i aktivistů např. za spolek Respekt Madam sourozenci Kordovští), včetně ředitelky Národního památkového ústavu Naděždy Goryczkové nebo náměstka pro řízení sekce kulturního dědictví Ministerstva kultury ČR Vlastislava Ourody.

Do meziresortního připomínkového řízení vlády byl poslán nový stavební zákon, všeobecně nazývaný “rekodifikace stavebního práva”. Mezi odbornou i laickou veřejností vzbudil doslova zděšení a kromě mnoha dalších oblastí se také velmi podstatně týká kultury, resp. památkové péče. Velkou částí kulturní odborné veřejnosti je považovaný za naprostou katastrofu, která převrací stavební právo vzhůru nohama a zcela upozaďuje roli památkářů ve finálním povolování stavebních prací. Instituce, jako jsou památkáři nebo odbory životního prostředí se sice ke stavbám budou i nadále vyjadřovat, konečné stanovisko ale bude jen a pouze na nově zřizovaném centrálním stavebním úřadu, který také po 60 dnech od žádosti, v případě nerozhodnutí úředníků, bude vydávat tzv. “automatický souhlas”. Bývá špatným zvykem, že nejzásadnější zákony vlády překládají v prosinci před Vánocemi, s co nejkratší možnou lhůtou pro mezirezortní připomínkové řízení. Pirátský resortní tým pro stavební právo se, za účasti také toho našeho kulturního, nad tímto zákonem sešel a připravuje společně, napříč resorty, zásadní připomínky a vyjádření.

V listopadu spatřil světlo světa premiérem Babišem dlouho avizovaný Národní investiční plán. Přes veškerá očekávání však musíme konstatovat, že (nejenom) v oblasti kultury se jedná o souhrn pouze několika náhodných faktů, bez žádného rozumného podložení analýzami nebo konkrétními čísly. Zmiňuje se např. o podpoře živé kultury, kulturní infrastruktury nebo opravě a obnově památek. Tyto záměry však nejsou blíže definovány a bohužel ani nemají oporu ve výhledu rozpočtu na roky 2021 a 2022 - uvedené položky buď stagnují nebo se nadále propadají.

Od posledního newsletteru vedoucí resortního týmu Kultura, poslankyně Lenka Kozlová, podala tři interpelace týkající se některých problémů, které se kultury přímo dotýkají. První byla již zmíněna a zaměřila se na plánovaný zákon o veřejných kulturních institucích. Druhá (https://1url.cz/@Druha_2) se týkala plánu premiéra Babiše na zřízení tzv. vládní čtvrti. Do nově uniformované úřednické budovy by se podle plánu mělo přesunout i ministerstvo kultury, které sídlí ve zrekonstruovaném Nostickém paláci. Stejně tak pro celou řadu opuštěných budov by stát neměl využití a je možné, že by časem významné kulturní památky byly rozprodány soukromým majitelům. Poslední (https://1url.cz/@Treti_3) interpelace se zabývá předraženým nákupem notářské listiny z 15. století za více jak 17 mil. kč.